Já a ježíšek

   Poslední dobou se snad na všech stránkách řeší to jedno určité téma... Ať se podíváte kamkoli vykouknou na Vás Vánoce, není možné se před nimi schovat, není možné před nimi utéct.
 Jen co zapnete počítač objeví se tipy na dárky, návody na dárky domácí výroby, všemožné reklamy, které se Vás snaží přesvědčit, že právě jejich předražený přípravek na klouby je to právé pro Vaši babičku, že to jediné, co si Váš otec přeje je lak na auto a nové bačkory a Vaši malí sourozenci touží po štekající napodobenině kotěte. 
   Vánoce jsou časem, nákupní horečky, shonu, stresu a prázdné peněženky. Na druhou stranu, když se Vám podaří na chvíli se zastavit a s hrnkem čaje a talířkem cukroví se podívat na pohádku, možná že se trošku té vánoční pohody dooprady dostaví a vy si užijete pár klidných dní. 
   Pod stromečkem objevíte pár dárků a budete si užívat šťastné pohledy svých blízkých, při trhání papíru na tom, co jste půl hodiny zabalovali. Ale to k Vánocům prostě neodmyslitelně patří, přes všechny ty starosti si stejně uvědomíte, že se vlastně těšíte, ať už na dárky, svou rodinu, nebo ten klid, při večerní procházce prázdnými ulicemi, které osvětlují světýlka a podivná výzdoba svítící z oken.
   Já mám Vánoce ráda, mám ráda to, že jsou na sebe lidé hodnější, snaží si vzájemně udělat radost, více se usmívají a ačkoli třeba nemají moc peněz, snaží se svým blízkým udělat tento čas o něco krásnější. Myslím, že o tom to je, né o dárcích, penězích, volnu, ale o tom udělat si alespoň jednou v roce čas, abychom rozveselili svou rodinu, lidi, na kterých nám záleží a nebo třeba jen úplně cizího člověka na ulici... :)

Takže Vám, kdo si tohle čtete přeju krásné Vánoce,
splnění tajných přání, klid a hodně dobrého jídla, aby bylo v lednu co hubnout ;)
Pa příště... :)