Knižní výzva na rok 2016

Tento rok jsem se poprvé rozhodla účastnit knižní výzvy a to od Ells :) Dala jsem si cíl 90 knih ale, jelikož absolutně nemám ponětí, kolik knih za rok pečtu tak se bojím že jsem se trošku přecenila. Každopádně se budu snažit abych nemusela snižovat ;)

Seznam budu přidávat postupně, pro začátek je tu pár knih, které jsem již přečetla, nebo se je chystám číst. Vkládám odkazy z http://www.databazeknih.cz/ abyste si rovnou mohli přečíst, o čem to je a případně tady najít inspiraci ke čtení :) Na všechny se budu snažit postupně přidávat recenze, nejbližší bude asi na Sto tisíc království ;)
1. Sto tisíc království
2. Nástroje smrti: Město z kostí
3. Nástroje smrti: Město z popela
4. Nástroje smrti: Město ze skla
5. Nástroje smrti:Město padlých andělů
6. Nástroje smrti: Město ztracených duší
7. Nástroje smrti: Město nebeského ohně
8. Erilian:Město čarodějů
9. Erilian: Kouzla na obzoru
10. Erilian: Střípky hvězd
11. Skleněný trůn

12. První hrob napravo
13. Druhý hrob nalevo
14. Třetí hrob přímo před nosem
15. Pekelné stroje: Mechanický anděl
16. Kostičas: Kostičas
17. Sukuba: Trápení

Nejen vánoční taštička

Ahoj, tak tu mám pro Vás baliče tutoriál na výrobu dárkové taštičky, vím, že je to už trošku pozdě, ale snad ho ještě využijete :)

Co budeme potřebovat?

Nůžky, papír (radši nějaký ozdobný, já mám třeba jen takový obyčejný béžový, ale i tak to vypadá dobře), izolepu, oboustranou lepicí pásku, sešívačku a nějakou mašli na ozdobu. 

Krok 1

Papír přeložíme na půlku a nahoře a dole uděláme lehkou rýhu.

Krok 2

Papír z obou stran přeložíme, tak, aby sahal lehce za prostředek. 

Na jeden kraj nalepíme oboustranou lepící pásku a slepíme.

Krok 3

Přiložíme ke kraji papíru tři prsty a tím si určíme místo ohybu.

Krok 4 a 5

Podle fotek.

Přeložíme druhou stranu a slepíme.

Krok 6

Krok 7

Teď to "vymáčkneme".

 Už máme skoro hotovo :)

Vložíme dárky

Já dávám jen los a pětikornu, přotože to mám jako "doplněk" k dárkům.

Ohneme tak dva centimetry od horního okraje a secvakneme sešívačkou.

Už jen ozdobit a máme hotovo :)

Doufám, že se Vám to bude hodit. Snažila jsem se fotit, co nejvíc, aby to bylo přehledné a snadno pochopitelné. Zabere to tak pět minut, což není žádná tragédie a mohli by to stihnout i baliči balící na poslední chvíli ;)

Zbývá mi už Vám jen znovu popřát veselé Vánoce :)

Rána a řev

Nedávno jsme ve škole dostali jako úkol na komunikaci napsat krátký příběh a jelikož bych sem časem ráda i nějaké své příběhy psala, vkládám jako první tenhle. Snad se bude líbit... :)

„Podívej!“vykřikl a jeho prstíček ukázal na starý, opuštěný dům.

„Marry, půjdeme tam? Prosím, no tak Marry!“ prosil, ale než jsem mu stačila odpovědět rozeběhl se ke dveřím, které už měly nátěr oprýskaný počasím.

„Dominiku, vrať se!“zakřičela jsem na něj. Ani se neotočil, otevřel dveře a vklouzl dovnitř. Rozeběhla jsem se za ním, popadla studenou kovovou kliku a vešla. Jen co jsem překročila práh, praštil mě do nosu silný zápak staroby a hnijícího dřeva. Připomnělo mi to časy, kdy jsme s mámou jezdily na výlety do rodných domů dávno zemřelých umělců a významných osobností.

„Rozhlédni se, někdo tu strávil významnou část života“ říkala vždy a nadšeně si prohlížela věci okolo sebe.

„To že ji tu strávil někdo jiný, neznamená, že mi ji tu musíme strávit taky, mami.“ stěžovala jsem si.

„Je to tu úžasné.“ pronesla a mé nechuti trávit zde čas nevěnovala sebemenší pozornost.

„Už jsme tu hodinu, mám hlad.“ zkusila jsem to znovu.

„Ten člověk tu prožil spoustu krásných chvil a my teď máme možnost alesoň trošku nahlédnout do jeho vzpomínek, broučku. Musíme si toho vážit.“ usmála se na mě.

Vzpomínka se rozplinula a já opět stála v děsivě vyhlížející vstupní hale. Vedle dveří ležely na zemi motyka, krumpáč a sekyra, jako by je někdo před chvílí přinesl ze zahrady. Na pravo byly lehce pootevřené bílé dveře, za kterými byl slyšet dětský smích.

„Dominiku?“ zavolala jsem nejistě.

„Tady jsem.“ ozvalo se, a tak jsem vkročila do místnosti za dveřmi, která kdysi sloužila nejspíše jako obývací pokoj. Ze zdí byly tapety napůl sloupnuté a pokryté pavučinami. Naproti dveřím stál starý gauč a dvě křesla, před kterými byl postavený skleněný konferenční stolek, všechno pokryté vrstvami prachu, ve kterých byl sem tam vidět otisk prstu. Doufám, že to tu někdo nepoužívá jako drogové doupě. Napadlo mě. V rohu místnosti stál mohutný klavír, kterého se už roky nikdo nedotkl a nad ním létal zmatený ptáček. Můj malý bratr poskakoval okolo klavíru, snažil se ho nebohé zvíře chytit a smál na celé kolo i přesto, že se mu to nedařilo.

„Co myslíš Marry, jen to vrána nebo havran?“ přestal na chvíli skákat a podíval se na mě.

„To je jen vlaštovka Dominiku.“ odpověděla jsem, ale jeho nadšení stejně nepolevilo.

Pták vyletěl ven skrz rozbité balkonové dveře. Bratr si toho všimnul a vyběhl za ním.

„Vrať se!“ zakřičela jsem, ale opět to nebylo nic platné. „Dominiku musíme domů, už je večer, za chvíli bude tma!“

„Pojď sem Marry!“ zavolal. Prošla jsem za nimi a pod nohami mi zakřupalo vysypané sklo. Dveře vedly na zahradu, na kterou už určitě roky nikdo nevstoupil. Stála tam řada opadaných stromů pod kterými ležely spadaná shnilá jablka a hrušky. Před stromy byl malý záhonek, zarostlý trávou, mezi kterou byla občas vidět nějaká brambora či česnek. Bráška teď přesunul svou pozornost k malé housence, plazící se po kameni přede dveřmi.

Zničehonic se ozvala hrozná rána. Jako kdyby někdo házel nábytkem. Otočila jsem se směrem k domu, odkud rána přišla, ale nic jsem neviděla. Další rána… To už se bráška chytil mojí ruky a začal natahovat.

„Co to bylo?“ zeptal se vyděšeně. Další rána... To už jsem se bála i já a začala jsem couvat směrem do zahrady. Z domu byly slyšet kroky a pak se ozval strašný řev, ze kterého běhal mráz po zádech. Bráškovi začaly téct slzy.

„Až řeknu teď, poběžíme k silnici, ano?“ zašepatala jsem. Přikývl. Další rána, řev…

„Teď !“vykřikla jsem polohlasem a oba naráz jsme se rozeběhli. Běžely jsme kolem domu a pod nohami nám šustilo spadané listí. Nad námi zářil měsíc a z domu se ozývaly další a další rány vždy doprovázené strašlivým řevem. Doběhli jsme k silnici, ale ani jednoho nás nenapadlo se zastavit, naopak jsme ještě přidali a o pár minut později jsme celí zadýchaní doběhli domů.

Ten večer jsem neusnula.

Když si to teď čtu, tak vidím, že to je spíš jakýsi prostředek delšího příběhu, ale co :D (to co je tučně, je to, co to mělo obsahovat) Doufám, že se Ti to líbilo :)

Já a ježíšek

   Poslední dobou se snad na všech stránkách řeší to jedno určité téma... Ať se podíváte kamkoli vykouknou na Vás Vánoce, není možné se před nimi schovat, není možné před nimi utéct.
 Jen co zapnete počítač objeví se tipy na dárky, návody na dárky domácí výroby, všemožné reklamy, které se Vás snaží přesvědčit, že právě jejich předražený přípravek na klouby je to právé pro Vaši babičku, že to jediné, co si Váš otec přeje je lak na auto a nové bačkory a Vaši malí sourozenci touží po štekající napodobenině kotěte. 
   Vánoce jsou časem, nákupní horečky, shonu, stresu a prázdné peněženky. Na druhou stranu, když se Vám podaří na chvíli se zastavit a s hrnkem čaje a talířkem cukroví se podívat na pohádku, možná že se trošku té vánoční pohody dooprady dostaví a vy si užijete pár klidných dní. 
   Pod stromečkem objevíte pár dárků a budete si užívat šťastné pohledy svých blízkých, při trhání papíru na tom, co jste půl hodiny zabalovali. Ale to k Vánocům prostě neodmyslitelně patří, přes všechny ty starosti si stejně uvědomíte, že se vlastně těšíte, ať už na dárky, svou rodinu, nebo ten klid, při večerní procházce prázdnými ulicemi, které osvětlují světýlka a podivná výzdoba svítící z oken.
   Já mám Vánoce ráda, mám ráda to, že jsou na sebe lidé hodnější, snaží si vzájemně udělat radost, více se usmívají a ačkoli třeba nemají moc peněz, snaží se svým blízkým udělat tento čas o něco krásnější. Myslím, že o tom to je, né o dárcích, penězích, volnu, ale o tom udělat si alespoň jednou v roce čas, abychom rozveselili svou rodinu, lidi, na kterých nám záleží a nebo třeba jen úplně cizího člověka na ulici... :)

Takže Vám, kdo si tohle čtete přeju krásné Vánoce,
splnění tajných přání, klid a hodně dobrého jídla, aby bylo v lednu co hubnout ;)
Pa příště... :)

Něco málo o mně

Ahoj, návštěvníku :) Vítám Tě na mém blogu.
Je mi 17 let, studuji obor Reprodukční grafik pro média a jsem v druhém ročníku. Knížky mám ráda od malička, v podstatě jsem na nich vyrostla. Psaní mě začalo bavit později, ale teď už píšu v podstatě kdykoli ve volném čase, když se odtrhnu od knížky :)
Moje knižní srdcovka je Anna krví oděná (recenze bude) a všechny díly Harryho Potera (taky bude :D).
 Asi nikdy sem nedám fotku mé knihovny jelikož mám knížek hrozně moc, takže jsou rozházené úplně všude, co se nevejde na poličku, nebo na jinou odkládací plochu bohužel musí do krabice a to je pro mě doslova utrpení, proto čtu více e-knihy, aby knihy nemusely trpět v kartonové izolaci :).
Koho by zajímalo moje psaní, píšu příběhy na Wattpad, jmenuju se tam stejně, jako tady takže mě můžete bezproblémů dohledat :)
Tenhle blog bude především o knížkách, jak nečekané, ale časem určitě přibudou články i z jiných oblastí. :)
Zatím pa... :)

Knižní recenze Selekce- Kiera Cass

Anotace triologie

Selekce

 

Pro třicet pět dívek je Selekce životní šancí. Příležitost k útěku od života, který jim byl stanoven od narození. Být obklopena světem třpytivých šatů a drahocených šperků. Žít v paláci a soutěžit o srdce krásného Maxona. Ale pro Americu Singerovou je Selekce noční můrou. Znamená to pro ni otočit se zády ke své tajné lásce Aspenovi, který je o kastu níž než ona. Nechce se jí odejít z domova a vstoupit do nelítostné soutěže o korunu.
pak America potká prince Maxona. Postupně začne zpochybňovat všechny plány, které si předsevzala- a uvědomí si, že žívot, o kterém vždycky snila si už nemuže v porovnání s budoucností představit.

Elita

Třicet pět dívek přišlo do paláce soutěžit v Selekci. Všechny až na šest byly poslány domů. A jen jedna se provdá za prince Maxona a bude korunována princeznou Illey.
America si pořád není jistá, kde leží její srdce. Když je s Maxonem, nechává se unášet jejich novou dechberoucí reakcí a nesní o ničem jiném, než být s ním. Ale kdykoliv vidí Aspena vykonávajícího práci strážce v paláci, je strhávána vzpomínkami na společný život, který si plánovali. Jak se skupinka zmenšila na Eiltu, jsou ostatní ještě odhodlanější získat Maxona- a Americe běží čas na rozhodnutí.
Právě, když si je America jistá, že se rozhodla, zničující ztráta ji donutí znovu o všem začít pochybovat.A zatímco se snaží představit si budoucnost, agresivní rebelové odhodlaní svrhnout monarchii nabývají na síle a jejich plány by mohly zničrt její šancina jakýkoliv šťastný konec.

První

Když byla America vybrána do Selekce, ani ve snu by ji nenapadlo, že by se ocitla na dosah samotné koruny, natož k srdci prince Maxona.S blížícím se koncem soutěže narůstají hrozby za branami paláce a America si uvědomuje, jak je lehké všechno ztratit a jak těžce bude muset za svou budoucnost bojovat.

Můj názor

Musím přiznat, že do téhle knížky se mi moc nechtělo, ačkoli mi to doporučila mamka. Kniha mě podle anotace nějak zvlášť nezaujal, ale po přečtení prvního dílu jsem názor změnila. Příběh mě chytil a pak už nepustil. Myslím, že celá triologie by se dala v pohodě shrnout do jedné knížky, jelikož mě to i přesto bavilo, tak to ale nemůžu vytknout. Jediné, co mě šíleně štvalo byla nerozhodnost hlvních postav (to asi ta moje přímá povaha :)). Oddechovka pro klidné večery s velkou dákou romantiky :)
Pozor, tohle bude obsahovat spoilery ;)
Americu čeká poněkud smutná budoucnost, to ji však vůbec nevadí. Má přítele, šestého, který ji miluje a chce si ji vzít. Ona je páta. Kast, podle kterých je rozděleno obyvatelstvo je osm. Osmí, žijí už skoro na ulici, dělničí, naopak mezi první spadá například královská rodina. Princ bude již brzy plnoletý tak se připravuje selekce, během které si vybere za ženu nějakou ze svých poddaných. Američin přítel spolu s její matkou ji přemluví, aby se do selekce přihlásila, pokud by se totiž dostala do výběru, její rodina by dostávala tučné šeky. A ona se tam dostane. Během celého svého pobytu v paláci se rozhoduje, zda stále miluje svého přítele a nebo prince, který se jí dostává čím dál tím víc pod kůži. Na palác každou chvíli útočí rebelové, snaží se selekci ukončit, aby země neměla dědice a oni převzali vládu. Koho si America vybere? Měla by na to stát se princeznou? Už jí nezbývá moc času na to, aby se rozhodla...

Knižní recenze Drahokamy-Kerstin Gierová

Láska nezná čas

Anotace triologie:

Rudá jako rubín

Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. Jednoho dne se s ní zatoří svět a ona se rázem ocitne ve známé ulici, jenže téměř sto let před svým narozením. Vzápětí pochopí, že tím největším rodinným tajemstvím je ona sama. Zbývá jí ale ještě pochopit, jkaé nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem.

Modrá jako safír

Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo e naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec snadné!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. Jinak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic!

Zelená jako smaragd

Gwendlyn má zlomené srdce. Zdá se, že gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Ji i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit... (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)

Můj názor:

Rudá jako rubín, byla první knížka od autorky, co jsem četla a musím říct, že mě docela zaujala, stejně tak i jej dvě pokračování. Tuhle triologii jsem sfoukla jedním dechem, a mezitím jsem skoro zapoměla dýchat. Slibovaná láska, co nezná čas, čas opravdu neznala a trvalo jí hrozně dlouho, než se vůbec projevila a ani pak mezi těmi dvěma nebyla moc patrná (z jeho strany), chápu měl své důvody, ale trošku mi to tam chybělo. Každopádně jsem se nenudila a spát jsem chodila až nad ránem, protože jsem se nemohla odtrhnout. Děj byl skvěle promyšlený a hlavně nabitý, rozvinul se v podstatě hned na začátku a o to lépe se četlo :). Na konci mi pak už šla z uší pára, ale byla jsem spokojená, ačkoliv jsem původně očekávala něco jiného:)

Gwendolyn má předky, kteří uměly cestovat časem, tento gen zdědí jen někteří potomci. Celkem je jich dvanáct ze dvou rodin a teď se netrpělivě očekává, že Gwendolinina sestřenice Charlotte, každou chvíli přeskočí časem, její datum narození totiž bylo již dávno určeno, má to být právě ona, dvanactý cestovatel časem, jež uzavře kruh. Avšak náhle namísto Charlotte časem přeskočí Gwendolyn, a tak se musí rychle naučit vše, na co Charlotte připravovali už od dětství. Spolu s jedenáctym cestovatelem časem Gideonem začne Gwendolyn pomocí chronografu potkávat  své dávné předky a pronikat do rodinného tajemství. Jsou ale všichni těmi, za které se vydávají? A co se stane, až Gwendolyn s Gideonem splní svůj úkol?
Napínavé od začátku do konce, neuvěřitelně čtivé a prostě super :)

Knižní recenze After 1:Polibek-Anna Tood

Anotace:

...můj život a moje srdce už nikdy nebudou stejné. Potom, co do nich narazil Hardin, už ne. Tessa má všechno- žije v láskyplném prostředí s chápající matkou a má kluka svých snů, laskavého, milého, kterého jí závidí všechny kamarádky. Lepšího už si ani nemohla přát. Tessin pohodový život ale v okamžiku změní jediné setkání. Hardin je pořádně drzý kluk, s nepřeslechnutelným, nafoukaným britským akcentem, sexy rozcuchem, tetováním a piercingem ve rtu. Tessa si nemůže pomoct- Hardin je zkrátka jiný než ostatní kluci, které poznala...
A to po všech stránkách- dovede být i pěkně krutý. Neměla by ho spíš nenávidět? Neměla by jím Tessa pohrdat?Jak to, že se od něj nemůže odpoutat? Nedokáže to-i přes všechny jeho chyby a prohřešky. Intenzivní vášnivou blízkost střídají neustálá Hardinova zmizení a výbuch vzteku. Může takhle vůbec vypadat láska? Tessa sama nevěří, že by takový vztah mohl fungovat. Ale... jde odolat jeho polibku?

Můj názor:

Je sobota večer a já strávila polovinu dne čtením tohoto příběhu o více než pěti seti stránkách. Nelituji toho, ale nejsem ani nějak zvlášť nadšená. Kdybych to měla shrnout označila bych to za verzi 50 odstínů šedi pro mladistvé. Přestože děj nebyl moc rozvinutý, nemohla jsem se odtrhnout a to knihu v mých očích dost pozvedlo. Vždy, když jsem musela jít dělat něco jiného, nemohla jsem přestat myslet na to, co jsem právě četla. Myslím, že to je právě to, o co se autoři mnohdy neúspěšně snaží, aby se čtenář do knihy opravdu vžil. Kniha ve mně vyvolávala tak protichůdné pocity, že jsem občas sama musela odlepit oči od stránek a nad knihou se zamyslet. Během čtení jsem se cítila naštvaná a zklamaná, ale během pár minut jsem se zas cítila do toho mizery, se kterým chodila/nechodila hlavní postava stejně zamilovaná, jako ona. Takže bych to zařadila mezi knížky, u kterých můžete opravdu vypnout, zapomenout na svoje problémy a prostě se nechat pohltit dějem :)

Ona je až příliš slušná dívka, která má naplánovanou snad každou minutu v životě, on je její naprostý potetovaný opak, s piercingy, který má vždy dívky jen na jednu noc. Nejprve se nesnášejí, pak je k sobě žene chtíč,  tyhle dvě fáze se střídají tak rychle, že se to pomalu ani nedá sledovat a někdy během toho se do sebe zamilují. Jeho tajemnost ji přitahuje tak, že se od něj nedovede držet dál, ale vždy, když je s ním, udělá něco, co ji srazí na kolena. To se ale přece nedá vydržet věčně...Bude mu moci někdy doopravdy věřit?

Knižní recenze DIVERGENCE- Veronica Roth

Anotace:

JEDNA VOLBA
ROZHODNE O TVÝCH PŘÁTELÍCH
JEDNA VOLBA
URČÍ TVOU VÍRU
JEDNA VOLBA
PŘEDURČÍ TVOU ODDANOST- NAVŽDY
JEDNA VOLBA TĚ ZMĚNÍ!
Chicago, budoucnost. Obyvatelé polorozpadlého města jsou rozdělěni do pěti frakcí. Beatrice je čerstvých šestnáct a přišel čas si zvolit, do které frakce chce patřit, které ctnosti se chce na celý život odevzdat. Překvapivé rozhodnutí jí do cesty přivede osudového kluka- úchvatného, ale taky trochu nesnesitelného. Beatrice zjišťuje, že ve společnosti,jež se jeví tak dokonalá, vzrůstá napětí a hrozící nebezpečí lze zažehnat jen jedním způsobem. Způsobem, který ji ale může zničit.

Můj názor:

Veronica Roth mě touto knihou naprosto dostala. Byla to první kniha, kterou jsem od ní četla a nemohla jsem se odtrhnout. Mám ráda knihy, které jsou dobře promyšlené a tahle je bezpochyby jednou z nich. Svou originalitou zaujme na první pohled a pak už jen hltáte každé další písmeno.
 V budoucnoti se lid rozdělí do pěti frakcí- Odevzdanost,Upřímnost, Mírumilovnost, Sečtělost a Neohroženost. Jen co začnete číst je vám jasné, že se prostě něco musí stát, vžijete se do Beatrice a rozhodujete se s ní. Ano, dalo se očekávat, co si vybere, ale i tak se nad tím člověk zamyslí a řekne si: Kam bych šla/šel já? Je skvělé objevovat spolu s hlavní hrdinkou novou frakci a projít s ní tvrdými náročnými zkouškami. A pak je tu Tobias, kluk, kterého chce snad každá, hezký s tajemnou minulostí, do kterého se zamilujete. Jejich vztah se zprvu vyvíjí nenápadně, pomalu, pak se to přehoupne a následuje chvíle,kdy se do sebe oba definitivně zamilují. A velký zvrat... Je to knížka, která se čte opravdu rychle, je to poutavé, napínavé a autorka vás vtáhne do děje během prvních deseti minut četby. Kdo tuhle knížku nečetl a má rád scifi s občasným nádechem romantiky, určitě doporučuji :)